Jak to vidím já?

Krok do neznáma v jiném slova smyslu

5. dubna 2018 v 16:44 | Mora
"Stačil jediný krok a mohla jsem nadobro zmizet, mohla jsem se ztratit v mlze, mohla jsem létat jako ptát. Záviděla jsem tolika lidem a stále jsem chtěla víc... a tak jsem se najednou rozhodla." - Mora Leray (5. duben 2018 - hodina odborného zeměpisu)

Jsou chvíle, kdy netušíme, která z našich možností je ta pravá.
Jsou taky chvíle, v nichž jsme si naprosto jisti, co máme udělat dál.
A jsou taky chvíle, kdy se sice dokážeme rozhodnout, ale nezvládneme uskutečnit ten jediný krok, jenž nás od neznámého místa dělí.
Je logické se bát. Kdo by se nebál? Když si představíme...
Máme dva různé vzdělávací kurzy, které se konají teď a dlouho se opakovat nebudou a které jsou ještě jako na potvoru ve stejný termín. Jeden z nich poskytuje něco, co se chcete naučit už spoustu let, ale stále jste k tomu neměli příležitost. Ten druhý vás doslova odstrašuje a vůbec na něj nechcete jít, ale vaši rodiče doslova trvají na tom, abyste tam chodili, protože vám to přinese důležité vědomosti. Co si vyberete? Nevíte, co vás čeká na kurzu prvním, ale také netušíte, jak se to může vyvinout na lekci, o kterou absolutně nestojíte.
Je to trochu zvláštní příklad, ale malý náznak určitého kroku tam je, je tam vidět to rozhodnutí. Někdy prostě musíme něco určit, aniž bychom věděli, co na nás vlastně čeká.
Já takto už rozhodla... a kolikrát! Nesčetněkrát jsem se rozhodla pro něco neznámého a byla jsem nadšená. Vzápětí jsem učinila další krok a všechno se zvrtlo. Je to nevyzpytatelné.

Jak to jen říct, vkročit prostě můžeme kamkoliv. A jestli to bude špatné či dobré místo, je jenom na shodě okolností a vašem vymyšleném osudu.
 
 

Reklama