Květen 2018

Sestro v boji, tvá bitva je mou - Wonder Woman: Válkonoška

Neděle v 12:57 | Mora |  Amatérské recenze

Další kniha od Leigh Bardugo samozřejmě neminula ani mě. Nedávno se tato autorka stala jednou z mých nejoblíbenějších, takže co bych to byla za čtenářku, kdybych si její nově vydaný příběh nekoupila? Navíc jsem k tomu měla skvělou příležitost. Je to přesně týden ode dne, kdy jsem poprvé navštívila Svět knihy. A musím uznat, že to bylo naprosto úžasné. Knižní atmosféra se šířila vzduchem, skvělé přednášky úplně všude, mimořádná šance koupit milión kusů knih a nikomu to nebude vadit. Byla to super zkušenost a příští rok musím jít znovu - tentokrát tam ale zůstanu déle.
Letos jsem si odtamtud odnesla dvě knihy - Artemis od autora, který napsal známého Marťana. A Wonder Woman: Válkonoška od Leigh Bardugo, autorky sérií Griša a Šest vran. Dneska se tedy v rychlosti zaměříme na ten druhý titul (a to už bych jen tak mimochodem měla dávno začít se čtením Robinsona Crusoa).

"To ona mi dodávala odvahu a přesvědčovala mě, abych toho svého návrhaření nenechávala."
"A co tvoje rodina?"
"Ale jdi. Ti mi musejí fandit, protože to mají v popisu práce."

Námět je jedním slovem krutý (v dobrém slova smyslu ale). Celou dobu sledujeme příběh, který se odehrál předtím, než se jistá hlavní postava této knihy stala známou, úžasnou a všehoschopnou Wonder Woman. A to podle mě stojí za to. Zjišťujeme, co přesně si museli hrdinové prožít, než se hrdiny doopravdy stali.

Výsledek obrázku pro wonder woman diana

Přihodím sem anotaci. Ta mě osobně tedy příliš neláká, takže pokud se nechcete nechat od knihy odradit, berte ji spíše na lehkou váhu. Ne že by byla špatná, jen se mi moc nelíbilo opakování slov. A co mě trklo do očí nejvíce, byl chybějící háček nad písmenem č ve slově "začíná". Bože, vždyť tohle je na knižní vazbě hned zezadu! Velmi dobrý první dojem způsobený dokonalou a zároveň drsnou obálkou byl zničen jednou jedinou chybou. Chyba lávky, Albatrosáku.

V budoucnu se z ní stane Wonder Woman, ale nyní je jen náctiletou Dianou a její boj teprve začíná…
Diana touží ostatním bojovnicím Rajského ostrova ukázat, že je stejně silná jako ony. Když ale nastane den závodů, poruší zákon. Zachrání smrtelnou dívku Aliu, za což jí hrozí vyhnání z ostrova. Avšak Alia není jen obyčejná holka a její záchranou Diana ohrozila celý svět. Začíná tak velké dobrodružství, při kterém obě dívky čelí armádě nepřátel - smrtelných i nadpřirozených, kteří se snaží Aliu zničit. Jestli chtějí zachránit svět, musí bojovat bok po boku.

Vy ale potřebujete vědět jen to, co jsem už zmínila výše. Jednou větou prostě sledujete příběh budoucí Wonder Woman. Tečka.
Styl psaní Leigh Bardugo je podobný jako v jejích Šesti vranách, proto je to celé čtivé a děj je svižný. Co mi však můj názor na knihu kazí, je to, že jsem se ze začátku nedokázala začíst. Trvalo mi téměř jednu třetinu příběhu, než jsem se do děje pořádně ponořila. Nebavilo mě to, ale jakmile jsem konečně poznala nástrahy, které na Dianu čekají, už to šlo samo.

"A jeho pot voní po šiškách," dodala Nim.
"Cože?" vytřeštila oči Alia.
Nim zrudla a pokrčila rameny. "No co? Proč si myslíš, že tak miluju jeho špinavý trička? Voní jako sexy les."

Některé slety událostí jsem úplně nepochopila. Ne že bych nepochopila, co se stalo, to ne, spíš jsem nevěděla, co přesně k tomu ty postavy vedlo. Ale to je asi můj soukromý problém.
Co se týče postav, docela dlouho mi trvalo, než jsem si na ně zvykla. Diana mi byla ze začátku děsně nesympatická. Slepice jedna, fakt jsem jí tak říkala. A pak takový jistý mladík Jason, u kterého se mi názory střídaly jak na běžícím pásu - nejdřív mi byl nesympatický stejně jako Diana, pak jsem trochu pookřála, potom se stalo, že mě docela mile překvapil, pak jsem ho opětně neměla ráda a nakonec se to přehouplo v prudkou nenávist a obdivování jeho osoby zároveň. Celou dobu jsem věděla, že je to postava, kterou bych měla spíš zabít, ale mé změny nálad se projevovaly i tak.

Alia zamávala prsty. "Google ví a vidí všechno."
"Google," zopakovala Diana. "To je nějaký z tvých bohů?"

Rozhodně mě ale velmi zasáhl konec. Neskutečně působivé, skvěle napsané a troufám si říct, že i dost k zamyšlení. Ten závěr bych opravdu vyzdvihla na hvězdném plátně - velmi dobré. Na čtenáře to působí tak nějak mile a pozitivně.
Svůj závěrečný názor se snažím dát dohromady už několik hodin (včetně spánku, protože jsem samozřejmě měla o Dianě i napínavé sny, že jo) a teprve teď jsem dospěla k tomuto.
Působivý příběh, Leigh Bardugo se slavné Wonder Woman zhostila skvěle, i když to byla ze začátku dost nuda. Pak to ale dostalo šťávu a já přestala pochybovat o tom, že to bude výborné. Není to zlatý důl, známe přeci Šest vran, ale rozhodně to patří k těm lepším dílům.

"Budeme se živit dary této země," prohlásil Theo.
Nim jen nespokojeně zamručela. "Pokud tu někde neroste pizza, tak na to zapomeň."


Mora Leray

Duhová doporučení aneb První knižní tag

15. května 2018 v 17:40 | Mora
Zdravím všechny známé i neznámé duše!

Jsem zpět, tentokrát však trošku netradičně. Abych byla upřímná, tento typ článků a celkově i ten název pro mě byly ze začátku velkým otazníkem. Netrvalo mi však dlouho, než jsem zjistila, o co se jedná. A musím říct, že se do toho ráda pustím. Moc děkuji Sáře Dracové za nominaci - těší mě, že si na mě někdo vůbec vzpomněl.
Takže... o co vlastně jde? Jedná se o seznam barev, přičemž do každé z nich se přiřadí jedna kniha podle toho, jestli splňuje určitou podmínku. Jediné, co jsem přeskočila, je ladění barev podle obálek - nepřečetla jsem toho zase tolik, abych to mohla zařadit tak přesně, proto se trošku omlouvám, že jsem to takto obšlehla. Za dva roky budu mít třeba odstínů víc.
Dle mého názoru je to jeden z těch více promyšlených tagů, ale o tom mohu jen polemizovat. Berte v úvahu, že tenhle pojem znám asi deset minut.

FIALOVÁ

- kniha, která nesedne každému

Plavba smrti - Yrsa Sigurðardóttir

Výsledek obrázku pro plavba smrti

Jedna z mých nejoblíbenějších detektivek, ale přiznávám, že ne každému tento styl a námět sedne (slyšela jsem a s ostatními se v názoru na tuto knihu hodně rozcházíme). Možná za to může ta určitá tajemná duchařina, která se všem zamlouvat úplně nemusí.
Každopádně je to opravdu zajímavá detektivka s poutavým příběhem. Abych děj trošku nastínila, jde o to, že beze stopy zmizí posádka přepychové lodi. Ve vyprávění se proplétá minulost cestujících na lodi se současným vyšetřováním. A konec... ten vyrazí dech asi všem, to vám garantuji.

MODRÁ

- oblíbená kniha z dětství

Lola Rose - Jacqueline Wilson

Výsledek obrázku pro lola rose

Tak teď mě tu možná někdo ukamenuje, ale... jak to říct, co se týče prvního stupně základky, nečetla jsem v podstatě vůbec nic. Vždyť proč číst? To pro mě byla otrava prvního stupně.
Proto mohu svou knihu z dětství posoudit až tak z jedenácti let, kdy konečně došlo k nějakému zlomu a já se ponořila do psaných světů. V tomto případě je to snad všechno od Jacqueline Wilson (protože na té jsem naprosto ulítávala), ale když už mám vybrat jednu, bude to rozhodně její Losa Rose. Ten název se mi hrozně vryl do paměti a vybaví se mi jako první, jakmile zaslechnu slovní spojení spisovatelka Wilsonová.
Příběh se točí kolem problémů v rodině a toho, že to někdy opravdu může zajít příliš daleko. Knížka je vážně povedená a řadím ji mezi takové ty dětské srdcovky.

ZELENÁ

- kniha, která mě rozplakala

Harry Potter a Princ dvojí krve - J. K. Rowlingová

Výsledek obrázku pro harry potter a princ dvojí krve

Dobře, přiznávám, že tady jsem musela přemýšlet fakt dlouho. Já mám totiž takové štěstí, že brečím téměř u všeho. Když mě něco neuvěřitelně dojme, tak jsou slzy přeci povoleny, no ne? Z té záplavy možností jsem nakonec vybrala jednu - u Prince dvojí krve jsem prolila nejvíce slaných vodopádů.
Konec byl dojemný a některé události tohoto dílu jsou dosti nečekané. A jen taková krátká vsuvka - tuto knihu mám ze série nejraději.

ŽLUTÁ

- kniha, která mě rozesmála

Šest vran - Leigh Bardugo

Výsledek obrázku pro sest vran

No, bez diskuze. Zamilovala jsem si tu šestici postav, která nás celým příběhem doprovází. Ačkoli se jedná o takové chladnější fantasy, kde je hlavní podstatou promyšlený, šílenostmi přeplněný plán, humoru je tam vážně dost. Několik úseků jsem si četla vícekrát za sebou a stejně jsem chytila záchvat smíchu jen při začátku.
Abych vám to trošku přiblížila, zkusím najít jednu ze svých oblíbených částí.
"Pustil jsi je brzy, Jespere," namítl Kaz, zatímco postrkoval Matthiase k lodi.
"Udělal jsem to přesně načas."
"Což je na tebe brzy. Až mě budeš chtít příště ohromit, předem mě upozorni."
Jinak samozřejmě tuto knihu řadím mezi ta nejlepší díla, která jsem vůbec přečetla, takže doporučuji všemi jedenácti a dvanácti.

ORANŽOVÁ

- kniha o přátelství

Ostrov lhářů - Emily Jenkins

Výsledek obrázku pro ostrov lhářů

Tady u toho jsem upřímně vážně netušila, dokud jsem si nevybavila román, který jsem četla v létě. Není to tak úplně extrémně o přátelství - je tam totiž mnohem zajímavější zápletka - ale svým způsobem... to kamarádství je jedna z důležitých složek (no, to zní divně, vlastně celý ten odstavec zní divně).
Rozhodně ale stojí za přečtení, protože už jen anotace slibuje něco velkého. A něčím velkým to samozřejmě i končí. Ale to vám nemohu říct, podívejte se na nápis na obálce.

ČERVENÁ

- kniha, která mě šokovala

Prohnilé město - Leigh Bardugo

Výsledek obrázku pro prohnilé město

Ano, ano, tato autorka už tady jednou byla, nejsi slepý, poutníku. Jedná se o druhý díl k výše zmíněnému prvnímu s názvem Šest vran. A jejich úroveň dokonalosti je naprosto neuvěřitelná a vyvážená.
A proč mě šokovalo zrovna Prohnilé město? Tak na to mám dlouhý seznam důvodů. Promyšlenost, prohnanost postav, úžasný humor, skvělý styl, perfektní svět. A taky to, že nemám jedinou výtku, což je asi nejpodstatnější.

HNĚDÁ

- bonusové doporučení

Napůl zlý (série) - Sally Green

Výsledek obrázku pro napůl zlý

A co se týče mého závěrečného doporučení, přikvačím sem s trilogií knih Napůl zlého. Sice to není série, která by zaujímala hned první místo v mém žebříčku, ale i tak se drží hodně nahoře. A taky si myslím, že je tato autorka dost zapadlá, takže se ji snažím trochu prosadit. S těmito knihami se musela opravdu hodně vyřádit, protože to má styl, jiskru i originální námět, což já oceňuji.

DUHOVÁ

- nominuj někoho, kdo by měl také ukázat své barvy

Já nenominuji. Prostě ten, kdo chce, ať se do toho pustí. Ráda se pak mrknu.

Knižní tag je tedy u svého konce. Smutný příběh, nebylo to zase tak těžké. Co je ale horší, zjišťuji, že jsem v dnešní době vážně zaostalá. Pro slovo tag jsem měla jen jediné vysvětlení a nenapadlo mě, že se dá vůbec vykládat jinak. Bohužel... to je tak, když se straníte facebookové generaci.

Mora Leray








Stará známá klasika - Lakomec

11. května 2018 v 20:11 | Mora |  Rychlovky

Lakomec - Molière
Špetka klasiky

Dřív jsem si myslela, že zrovna Molière je jméno, které by se nám mělo s něčím spojit a které je fakt známé. Ale… asi jsem se trošku spletla.
"Ňákej spisovatel hádám." Takhle totiž zněla odpověď mé kamarádky, když jsem se jí jen tak v žertu zeptala, jestli ví, kdo to ten Moliére vlastně je. Nejvíc mě překvapilo, že ona tu svou větu myslela vážně. A jakože... já nechápala. Holt ve 21. století zájem o literaturu silně upadá a já bych se s tím měla smířit.


Teď už ale k této krátké rychlovce, která začíná od nuly a od začátku.

To, že mi jméno Harpagon několik týdnů leželo v žaludku, v hlavě a ve všem ostatním, co vůbec v těle existuje, se mi nijak nezamlouvalo. Blížící se povinná četba mě k té držgrešli dokopala ještě víc, než bych čekala.
Když se řekne Harpagon (pokud se pohybujeme v literárním světě), měl by se nám v mysli hned objevit takový signál, který značí výkřik typu "áha, stará klasika na scéně!". A v tomhle případě je to Lakomec, klasická komedie od francouzského dramatika Moliéra z roku 1668. Dobře, tolik informací zas nepotřebujete, čímž samozřejmě neříkám, že je na škodu si toho pamatovat víc.
Já si v těchto dílech osobně vždycky libuji a teď to nebylo jiné. Vtipné, dobře podané, postav sice dost, ale vzhledem k tomu, že je to psané formou scénáře, čtenář vše pobírá velmi dobře.
Co se týče vydání, ze kterého jsem Lakomce četla… radši se ani neptejte. Stačí prohlásit, že jsem měla v rukou devadesát áčtyřek papíru a postupně je odhazovala na vedlejší hromádku. Z tohohle spisu už to nečtu nikdy, hotovo konec.
Každopádně jsem se bavila. Přečetla jsem celou hru za pár hodin a stěžovat si vážně nemohu. Líbí se mi to.
Je to prostě klasika, která patří k takovému všeobecnému základu. Co víc říct… chápu, že je to tak uznávané. Doporučuji. A neznalcům čtyřicetkrát víc.

Mora Leray

Patřím ke Gaunerům aneb Zlatá recenze - Prohnilé město

7. května 2018 v 22:26 | Mora |  Doporučuji všemi jedenácti

A je to tady! Konečně došlo na titul, který budu recenzovat s chutí a pořádným nasazením. Takhle to nebývá zrovna často, takže proč to odkládat? Šup, šup, ať se přidáte ke Gaunerům, Kazovi, Inej a ostatním co možná nejdříve.
Prohnilé město je druhý díl skvělého fantasy od izraelské autorky Leigh Bardugo. Co se týče první knihy, ta u nás vyšla pod názvem Šest vran někdy na začátku září roku 2017. Já se k ní bohužel dostala až o několik měsíců později, čímž jsem si alespoň zkrátila čekání na toto úžasné pokračování. Jestli ses s touto sérií ale ještě nesetkal, poutníku, mrkni se na můj starší, krátký a pocity ovlivněný názor, který jsem napsala pro web databazeknih.cz - Vrány umí zapůsobit.
Abych ale přestala odbočovat od hlavní linky dnešní recenze, začneme se konečně věnovat tomu, co dojatá a unesená kritička uvnitř mě chce.

"Tak jdeme," řekl. "Ukradneme otci peníze."
"Nejsou to tvoje peníze?"
"Dobře, tak si je ukradneme zpátky."
Rozběhli se. "Miluju spravedlivou odplatu," oddychoval Jesper. "Člověk si přitom nádherně natřese játra."
Dirtyhands Kaz Brekker Wall Art ~ $15 ~ Six of Crows Gifts!

Lidé se mě snad tisíckrát ptali: "Jakou knižní sérii máš vlastně nejradši?"
A já jim vždy odpovídala: "Nevím, nemám žádnou nejoblíbenější." Tak to dřív bylo, vážně.
Teď by ale má odpověď zněla úplně jinak. Netradičně, nepochopitelně, vůbec nic bych tím nespecifikovala, ale... ono by to stačilo. "Patřím ke Gaunerům, rozumíš?"

Všem (a tím myslím své věrné kamarády knihomoly) se omlouvám za to, že svůj názor po tolika letech měním. Šest vran je knižní série, která mi z plic vysála veškerý kyslík.
Když jsem se zabaleným Prohnilým městem odcházela z pošty, poskakovala jsem po chodníku jako naprostý blázen a usmívala se od ucha k ucha. Co víc říct, myslím, že se mě obyvatelé našeho sídliště budou ještě nějakou dobu bát.
Ten pocit, když mé oči klouzaly po řádcích dechberoucí anotace, byl jedinečný. Odpověď na otázku "proč?" je zapsaná v dalším proloženém úseku - hlavním popisu knihy.

Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek: vloupali se do nejstřeženější pevnosti světa a ukradli to, za co měli dostat velmi dobře zaplaceno. Místo kýžené odměny však na ně čekala zrada. Podvedeni a oslabeni o jednoho člena, který byl unesen, musí napnout všechny své síly, aby získaly, co jim patří.
V ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná droga jurda parem se stává předmětem hry o moc. Zkáza, kterou za sebou nechává, je děsivá.
Obstojí Kazova prohnanost proti starým i novým nepřátelům?
Zůstanou mu jeho lidé věrní?
Pomstí se za zradu a zabrání rozšíření smrtící drogy, které by mělo nedozírné následky nejen pro griši, ale i pro celý svět?


Nehodlám dodávat, že jsem neváhala ani vteřinu, abych si knihu otočila správnou stranou. Anotace byla naprosto neskutečná. Tečka.


Jakmile jsem Prohnilé město opravdu otevřela a dala se do čtení, nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem ani slovu. Jako kdyby mě najednou pohltilo i to, co ještě neexistovalo. Není tajemstvím, že jsem se před několika měsíci zamilovala do prvního dílu. Proto ani není tak překvapivé, že mě opětovné setkání se stylem Leigh Bardugo tak šíleně vyvedlo z míry.

Wylan pokrčil rameny. "Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje."
Jesper si odfrkl. "A proto mu říkáme Wylan van Optimista."

Začínala jsem s úsměvem na rtech, pokračovala s úšklebky a pokřiky, dále se mi na tváři objevovaly výrazy strachu a obav, ke konci jsem měla obličej zmáčený slanými slzami… Každý, kdo mě viděl, by dokázal odhadnout, jakou emoci jsem právě prožívala.
Je naprosto zbytečné vypisovat, o čem v knize vlastně jde… vy to nepotřebujete vědět! Buď vás zaujme anotace, nebo nezaujme. A to už je vaše věc. Dobře, to zní dost egoisticky, sobecky a namyšleně zároveň, ale je to pravda.

Matthias plakáty pečlivě studoval. "Sto tisíc kruge!" Šlehl po Kazovi zlostným pohledem. "Za tolik peněz nestojíš."
Kazovi nenápadně zacukalo v koutcích. "Tržní cena, co naděláš."

Prohnilé město. Skvělý název, dokonalá obálka, příběh plný intrik a zvratů a já se ptám na jediné: Je vůbec možné napsat něco tak úžasného? Kde se Leigh Bardugo vzala? Je to nějaká nadpřirozená bytost? Griša ze řádu Spisovatelů? Ať je to, jak chce, já se jí klaním a vzdávám jí hold.
Závěr? Jsem prostě nadšená, což asi už z mého shrnutí vyplynulo. Po Šesti vranách jsem se bála, že mě Prohnilé město zklame a že nebude tak dobré, ale spletla jsem se. Mimořádně a extrémně.
Šest vran je po dnešku má nejoblíbenější série a dost pochybuji, že v nejbližší době najdu něco, co ji překoná. Tyto dvě knihy jsou mistrovská díla, můj záchranný člun, když nebudu vědět, co dělat - věřte mi, že po těchto úžasných příbězích sáhnu jako po prvních.

A protože chci být skutečně milé děvče, přidávám sem i malou ochutnávku v podobě vyfocené stránky. Teď už stačí jen říct - užijte si ukázku a jděte okamžitě kupovat Prohnilé město.


Mora Leray

Vražedná léčba - James Dashner

3. května 2018 v 15:50 | Mora |  Amatérské recenze

Poslední z hlavní trilogie

Díl, který má ukončit vše

Znovu od skvělého Jamese Dashnera

Výsledek obrázku pro vražedná lečba james

Dobře, ten úvod je jako filmová upoutávka, já vím...
Sice po dlouhé době, ale ano, jsem tady! A přináším s sebou další z mých šílených recenzí, která bude jistě zase děsně překombinovaná… ale nepředbíhejme.
Do čeho mám v plánu se tedy dnes pustit? Hádám, že už víte. Na konec třetího dílu jsem se dostala už včera večer, bohužel jsem ale byla příliš líná na to, abych rychlou recenzi sepsala hned poté.

Vražedná léčba je kniha, která uzavírá děj hlavní linky, kdy je svět pohlcen erupcí. Líbilo se mi to. Hezky a stručně řečeno.
Celkově jsem s Labyrintem víceméně spokojená, ale výtky mám vždy… přeci jen to nebylo něco, co by mě nějak extrémně nadchlo. Troufám si říct, že znám lepší knihy. A kdybych měla hodnotit, stále si myslím, že první díl se mě dotkl nejvíce a udělal na mě ten nejlepší dojem.

Co musím pochválit je korektura knihy, že bych konečně dostala nějaké normální vydání, ve kterém není chyb jako vos na pivu? A jako vždy byla moc hezká i obálka, což je jen taková krátká vsuvka.
Co se týče děje, napínavé to bylo od začátku až do konce, popravdě jsem se ale docela trefila s tím, jak to dopadne. V tomto případě jsem asi byla ovliněna filmem, jenž jsem si pustila dříve, než jsem se vrhla na knihu.
A teď přijde zásadní otázka… Může mi sakra někdo vysvětlit podle čeho přesně byl natočený film, který měl být, pokud jsem dobře informována, podle KNIH od JAMESE DASHNERA? Vážně tam nevidím sebemenší podobu. Jednička ještě docela sedí, dvojka jde úplně mimo a trojka…? Jako kdyby prostě vymysleli nový děj. Každopádně ale musím uznat, že ani filmové zpracování není zlé. A to říká člověk, který filmy absolutně nesleduje, tudíž je to asi velký úspěch.

Líbilo se mi to, hitparáda to není, ale jsem opravdu ráda, že jsem konečně sérii Labyrintu dokončila a že už nejsem v kolektivu svých přátel tak zaostalá. Víte, ono není příjemné nevědět, o co jde, a nechat si spoilerovat všechny možné napínavé úseky z posledních stránek.