Už uplynul téměř rok

7. března 2018 v 21:34 | Mora |  Jak to vidím já?
"Trestní rejstřík. Kam si pro něj půjdete?" zeptala se naše snad stoletá ekonomikářka chlapce, jenž seděl v poslední lavici a absolutně nedával pozor. Byl totiž velmi zaneprázdněn rozhovorem o planetě "Škrr" se svým spolužákem.
Jakmile si všiml, že je středem pozornosti celé třídy a že na něj paní profesorka upírá svůj typický pohled smrti, vrátil se do reality. Následně se pokusil odpovědět na její otázku. Bohužel ale z její řeči zaregistroval jen poslední část.
"Do kostela."

Dobře, to by bylo ke kulturní vložce z mého školního života. Takhle nějak to u nás vypadá. Vítejte na obchodní akademii pro retardované jedince! Někdy si tam tak opravdu připadám.

Škola. Není tomu tak dávno, kdy jsem psala přijímací zkoušky na střední a říkala si, že mě za žádnou cenu nemohou vzít. Popravdě jsem ani neměla tušení, že je úroveň dnešních studentů na tak nízké hranici. Kdybych to bývala věděla... neučím se. Takhle jsem strávila čtyři měsíce v časovém presu, v nervozitě z nepřijetí a v hromadě příkladů z matematiky, abych se ujistila, že to opravdu nepokazím. Jak jsem později zjistila, byla to asi i zbytečnost.

Nejvíce mi pomohl můj kamarád a já mu za to jsem dodnes vděčná. Asi bych mu to nedokázala říct přímo, ale díky němu jsem tam, kam jsem se chtěla dostat. Vím, teď si asi trošku protiřečím, ale je to tak. Přijímačky byly děsně snadné, ale nejdříve jsem si to nemyslela.

Tento člověk mi věřil, příklady, které mi dával, někdy převyšovaly mé možnosti, avšak to, že jsem je dokázala spočítat, mě drželo nad vodou a dávalo mi to naději, že se opravdu dostanu na svou vysněnou střední.

Říkala jsem si, že ho nesmím zklamat. On byl vrchol, který jsem chtěla překonat. Už dřív pro mě znamenal něco... zvláštního. Stal se mým vzorem. Nic víc v tom nehledejte, byl to prostě můj vzor. Chtěla jsem se tam dostat, abych ho potěšila, protože mi bylo jasné, že by byl zklamaný, kdybych přijímačky nedokázala.

A jak to dopadlo? Zvládla jsem přijímačky na obě střední a na této jsem se ve svém vybraném oboru umístila v první desítce. Byla jsem ráda, byla jsem šťastná, že budu studovat tady, skákala jsem radostí z toho, že jsem ho nezklamala.

Ačkoli už uplynula nějaká doba od tohoto mého mínění, on mým vzorem zůstal a nemohu ho za žádnou cenu vymazat ze svých myšlenek. On je příčinou mého studia na této obchodce a vždy si ho při zmínění přijímacích zkoušek vybavím. A tak to navždy zůstane.

Mora Leray
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 8. března 2018 v 20:18 | Reagovat

Zajímavé ;) nedávání pozor znám moc dobře :)

2 Mora Leray Mora Leray | Web | 8. března 2018 v 21:19 | Reagovat

[1]: Já většinou nevnímám, ale není to tak, že bych zase úplně nedávala pozor. :D

3 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 8. března 2018 v 23:05 | Reagovat

[2]: xD

4 Kanato Megumi Sakamaki-Kaname Kanato Megumi Sakamaki-Kaname | Web | 9. března 2018 v 19:01 | Reagovat

[3]: jak se máš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama